Ve dnech 26.7. až 5.8. 2013 jsme v rámci sběru dat pro disertační práce doktorandů s kolegy Ing. Vladimírem Panáčkem, Ing. Peterem Vertalem a Ing. Jakubem Motlem v Rakousku na testovacím polygonu provedli testy plně vybaveného velmi moderního vozidla s důrazem na zjišťování chování tohoto vozidla plného elektronických systémů při jízdě a brzdění v oblouku vyššími rychlostmi.

Toto nové vozidlo bylo totiž, mimo jiné, vybaveno pohonem všech kol, silným benzinovým motorem s automatickou převodovkou, výtečnými pneumatikami Pirelli a stabilizačním systémem poslední generace (zapnutý i vypnutý).

Byly projížděny postupně oblouky o poloměru 30, 40 a 50 metrů na hranici bezpečné jízdy s důrazem na mezní (ještě bezpečnou) rychlost průjezdu a intenzivní brzdění v průběhu jízdy v oblouku.

Vozidlo bylo vybaveno soustavou kamer s GPS, akcelerometry a vysokorychlostí kamerou, diferenční GPS stanicí s přesností +- 1 cm k přesné poloze a rychlosti vozidla a další vysokorychlostní kamery byly mimo vozidlo a na plošině.

Po doplnění brzdnými zkouškami bylo možno zjistit, že vozidlo brzdilo na suchém povrchu s průměrnou hodnotou plného brzdného zpomalení až téměř 11,5 metrů za sekundu na druhou.

Na povrchu mokrém více než 10 metrů za sekundu na druhou, což jsou skvělé výsledky.

Na základě prvotních výsledků lze říci, že pokud by mi, jako řidiči, nebránily psychologické a psychické hranice, dosažitelná adheze v příčném směru by byla prakticky shodná jako ve směru podélném. Vozidlo se chovalo během jízdy obloukem výborně a počátky nestability spočívající v bočním odskakování a sunutí začínaly u nejvyšších rychlostí (cca 80 km/h u poloměru 50 metrů) až v průběhu intenzivního brzdění v oblouku vždy na konci manévru.

Na následujícím grafu je patrný červeně průběh zrychlení v podélném směru (akcelerace a brzdění v oblouku) a modře průběh akcelerace v příčném směru. Je patrné, že dosahovaná maxima okolo 8,5 metru za sekundu na druhou jsou prakticky v obou směrech podobná.