Noční vyšetřovací pokus

V případech, kdy je nutné pozorováním v trestních věcech v uměle vytvořených nebo obměňovaných podmínkách prověřit, zjistit nové, nebo upřesnit skutečnosti koná se zpravidla vyšetřovací pokus, jak to upravuje paragraf 104c trestního řádu. Vyšetřovací pokus provádí orgán, který o průběhu sepisuje protokol, znalec se zpravidla účastní.

V případech nočních dopravních nehod se zpravidla vyšetřovací pokusy konají v případech nehod s chodci, kdy je třeba zjistit nebo ověřit vzájemnou dohlednost účastníků a zejména možnosti spatření chodce z vozidla. V této souvislosti se jedná o posouzení vzdálenosti dosvitu světlometů předmětného vozidla a posouzení dohlednosti na chodce v dané pozici a daném oblečení. Se zhoršující se finanční situací orgánů činných v trestním řízení, zejména policie takový pokusů ubývá a bohužel se věci často řeší pouze tzv. „od stolu“, nebo vůbec.

Zodpovědný znalec by měl však věnovat této problematice náležitou pozornost a měl by být schopen a ochoten při současné ochotě policejního orgánu objektivně zjistit viditelnostní podmínky a v kontextu této situace posuzovat možnosti odvrácení nehody jednotlivými účastníky.

Dne 30.9. jsme provedli vyšetřovací pokus k případu noční dopravní nehody, při které došlo k přejetí chodce ležícího kolmo k jízdnímu pruhu v celé jeho šíři. Podnapilý chodec přejetí naštěstí přežil. Po prvotním geodetickém zaměření místa nehody (tvary a sklony komunikace a prvky okolí) byly na policií uzavřeném místě nehody naznačeny významné body (místo střetu, výchozí bod měření, apod.) a bylo provedeno staničení od místa střetu do oblasti předcházející místu střetu po pěti metrech až do vzdálenosti 60 metrů. Po umístění figuríny oblečené do shodného oděvu a předmětného vozidla při srovnatelných atmosférických podmínkách do odpovídajících pozic byla zjišťována dohlednost na ležící figurínu od 60 metrů až k hranici jednoznačeného spatření figuríny řidičem, a to při tlumených i dálkových světlech vozidla. V jednotlivých pozicích vozidla byla současně prováděna fotodokumentace, byla měřena intenzita dopadajícího světla na figurínu (hlava, nohy) a současně byl moderní metodou Lumidisp zjišťován průběhu jasu z místa řidiče směrem k figuríně, kdy v okamžiku rozpoznání činil jas cca 2,5 cd/m2.

V daném konkrétním případě byla na poměrně tmavě ležící figurínu stanovena a všemi přítomnými odsouhlasena hranice možné dohlednosti na 32 až 35 metrů, když na ležící figurínu dopadalo světlo o intenzitě více než 5 Luxů. Chodec si pro svůj odpočinek vybral nejtmavější místo široko daleko.

35 m

Co znamená nebo může znamenat takový výsledek pro řidiče? Přiměřená rychlost vozidla, která odpovídá uvedené vzdálenosti dohledu je cca 50 až 55 kilometrů v hodině. V případě, že by byla analýzou nehody zjištěna rychlost výrazně vyšší, znamenalo by to, že rychlost neodpovídala situaci a v právní terminologii tedy podíl zavinění (i) na straně řidiče, a to paradoxně často i v případech ležících opilých chodců.

Právní otázky totiž často neřeší, že chodec má vždy více času a možností než řidič vozidla, ani nejsou názoru, že ležící chodec je náhlá, nebo neočekávaná překážka (vznikla v rozporu s pravidly silničního provozu). Jako taková by neočekávaná překážka měla být zřejmě označena trojúhelníkem 🙂

Předpokládejte výskyt takových a jinak splašených chodců raději všude a přizpůsobte rychlost své jízdy dosvitu světlometů, zejména v podzimní a zimní době. Nezapomeňte totiž, že mimo obec ujedete při rychlosti 90 kilometrů za hodinu pouze za Vaši reakční dobu (optická, psychická a fyzická složka od detekce překážky až po aktivaci brzdového systému) minimálně 25 metrů a v případě, že dosvit světlometů Vašeho vozidla na tlumený režim je 50 metrů, rychlost v případě výskytu neosvětlené překážky příliš nesnížíte a otázce přiměřené resp. nepřiměřené rychlosti se nevyhnete. Chodci nemají dle platné právní úpravy povinnost být viděni.