V případech, kdy je nutné pozorováním v trestních věcech v uměle vytvořených nebo obměňovaných podmínkách prověřit, zjistit nové, nebo upřesnit skutečnosti koná se zpravidla vyšetřovací pokus, jak to upravuje paragraf 104c trestního řádu. Vyšetřovací pokus provádí orgán, který o průběhu sepisuje protokol, znalec se zpravidla účastní.

V případech nočních dopravních nehod se zpravidla vyšetřovací pokusy konají v případech nehod s chodci, kdy je třeba zjistit nebo ověřit vzájemnou dohlednost účastníků a zejména možnosti spatření chodce z vozidla. V této souvislosti se jedná o posouzení vzdálenosti dosvitu světlometů předmětného vozidla a posouzení dohlednosti na chodce v dané pozici a daném oblečení. Se zhoršující se finanční situací orgánů činných v trestním řízení, zejména policie takový pokusů ubývá a bohužel se věci často řeší pouze tzv. “od stolu”, nebo vůbec.

Zodpovědný znalec by měl však věnovat této problematice náležitou pozornost a měl by být schopen a ochoten při současné ochotě policejního orgánu objektivně zjistit viditelnostní podmínky a v kontextu této situace posuzovat možnosti odvrácení nehody jednotlivými účastníky.

Dne 30.9. jsme provedli vyšetřovací pokus k případu noční dopravní nehody, při které došlo k přejetí chodce ležícího kolmo k jízdnímu pruhu v celé jeho šíři. Podnapilý chodec přejetí naštěstí přežil. Po prvotním geodetickém zaměření místa nehody (tvary a sklony komunikace a prvky okolí) byly na policií uzavřeném místě nehody naznačeny významné body (místo střetu, výchozí bod měření, apod.) a bylo provedeno staničení od místa střetu do oblasti předcházející místu střetu po pěti metrech až do vzdálenosti 60 metrů. Po umístění figuríny oblečené do shodného oděvu a předmětného vozidla při srovnatelných atmosférických podmínkách do odpovídajících pozic byla zjišťována dohlednost na ležící figurínu od 60 metrů až k hranici jednoznačeného spatření figuríny řidičem, a to při tlumených i dálkových světlech vozidla. V jednotlivých pozicích vozidla byla současně prováděna fotodokumentace, byla měřena intenzita dopadajícího světla na figurínu (hlava, nohy) a současně byl moderní metodou Lumidisp zjišťován průběhu jasu z místa řidiče směrem k figuríně, kdy v okamžiku rozpoznání činil jas cca 2,5 cd/m2.

V daném konkrétním případě byla na poměrně tmavě ležící figurínu stanovena a všemi přítomnými odsouhlasena hranice možné dohlednosti na 32 až 35 metrů, když na ležící figurínu dopadalo světlo o intenzitě více než 5 Luxů. Chodec si pro svůj odpočinek vybral nejtmavější místo široko daleko.

Co znamená nebo může znamenat takový výsledek pro řidiče? Přiměřená rychlost vozidla, která odpovídá uvedené vzdálenosti dohledu je cca 50 až 55 kilometrů v hodině. V případě, že by byla analýzou nehody zjištěna rychlost výrazně vyšší, znamenalo by to, že rychlost neodpovídala situaci a v právní terminologii tedy podíl zavinění (i) na straně řidiče, a to paradoxně často i v případech ležících opilých chodců.

Právní otázky totiž často neřeší, že chodec má vždy více času a možností než řidič vozidla, ani nejsou názoru, že ležící chodec je náhlá, nebo neočekávaná překážka (vznikla v rozporu s pravidly silničního provozu). Jako taková by neočekávaná překážka měla být zřejmě označena trojúhelníkem 🙂

Předpokládejte výskyt takových a jinak splašených chodců raději všude a přizpůsobte rychlost své jízdy dosvitu světlometů, zejména v podzimní a zimní době. Nezapomeňte totiž, že mimo obec ujedete při rychlosti 90 kilometrů za hodinu pouze za Vaši reakční dobu (optická, psychická a fyzická složka od detekce překážky až po aktivaci brzdového systému) minimálně 25 metrů a v případě, že dosvit světlometů Vašeho vozidla na tlumený režim je 50 metrů, rychlost v případě výskytu neosvětlené překážky příliš nesnížíte a otázce přiměřené resp. nepřiměřené rychlosti se nevyhnete. Chodci nemají dle platné právní úpravy povinnost být viděni.